Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Maďari WENDIGO, ktorých som pred časom označil za obrovský objav a ktorým som prorokoval veľkú budúcnosť ma viacnásobne prekvapili a musím priznať, že nie príjemne. Prvé z týchto prekvapení sa odohralo začiatkom roka 2008, keď skupinu opustil bubeník Crow. Druhým prekvapením bolo ohlásené ukončenie činnosti, síce zatiaľ len dočasné, ale predsa len nečakané. Tretím sa nakoniec stal aktuálny album tejto formácie, ktorý WENDIGO dali voľne k stiahnutiu. Ak som WENDIGO predtým chválil za muziku, ktorú naši južní susedia vyprodukovali na debute, prome a EP, tak teraz som na vážkach. WENDIGO hrajú tak isto a na takej istej (vysokej) inštrumentálnej úrovni, snáď až na nového bubeníka, ktorý predsa len kvality predchodcu nedosahuje. Problém „Audio Leash“ vidím v prílišnom sústredení sa na vytvorenie dokonalého produktu, akoby WENDIGO zabudli, že hlavné je zložiť nenudiace a aspoň trochu prekvapivé aranže. Príliš rovnaké skladby, ktoré sa napokon zlievajú do jedného neidentifikovateľného celku, sú toho dôkazom. Aby som ale len nehanil, zaregistroval som aj krásne momenty, melódie a sóla. Žiaľ, je ich príliš málo na dĺžku tejto nahrávky. Možno boli moje očakávania v súvislosti s touto nahrávkou príliš veľké a preto je aj im moje sklamanie priamo úmerné. Pokúsim sa odbremeniť od tejto ťarchy a napísať záverečné hodnotenie.
„Audio Leash“ je priemerná nahrávka klasickej technickej kapely, niekedy označovanej aj za progresívnu (niektorými aj za „koščoprogres“), ktorá neprekročila svoj tieň a ani hranice strednej Európy - čo pri debute WENDIGO hravo zvládali.
Aj napriek tomu ale v našich končinách len ťažko nájdete nejakú lepšiu kapelu z tohto rangu, len neviem, či tento stav niečo vypovedá o WENDIGO alebo skôr celkovo o stredoeurópskej technicko-progresívnej scéne. Perfektné ovládanie nástrojov a super zvuk proste nedokážu vyvážiť prílišnú fádnosť, nevyrovnanosť a nudu. Škoda.
Ať už to s WENDIGO nakonec dopadne jakkoliv, je třeba ocenit, že svoji (možná) labutí píseň dali volně ke stažení. A to nejen v mp3, ale i ve wavech s obalem. Kdyby se totiž "Audio Leash" nemělo vůbec dostat mezi posluchače, byla by to rozhodně škoda. A v čem že je problém aktuální kolekce oproti "Let It Out"? Ať o tom přemýšlím, jak chci, napadá mě jen jakási uniformita materiálu. Po stránce technické totiž Maďarům nelze tradičně vytknout vůbec nic. Pěkný zvuk, čistá instrumentace, příjemný vokál. Jenže celé nám to jaksi splývá. Tempa, harmonie, melodické refrény - všechno je na svém místě, jen jaksi schází jiskra, která by zapálila a člověk si tak mohl říct: "Pecka." Takhle posluchač dostane vyrovnanou desítku skladeb. Dvě z nich vyčnívají - nudná balada "Condemned" v negativním a skvělá závěrečná "Drift" v pozitivním smyslu - zbylá osmička příjemně uplyne, ale nic víc.
Francouzská parta si za cíl snažení vytyčila instrumentální postmetalovou hudbu, kterou se snaží pojmout v maximální šíři. Koketuje tedy s lehkými postrockovými náladami i ponurou atmosférou doom metalu. K tomu výpady ke klasikům CULT OF LUNA. Povedené.
Při svém debutu pod "majorem" předvádějí WOLFBRIGADE svůj standard. Bylo už i lépe, ale mohlo být i hůř. Dominující pogo střídají vály v rychlejším středním tempu a prostě to klasicky dobře odsejpá. Častěji se však asi budu vracet ke starším nahrávkám.
Žádné johoho a rum. Vodní živel, to je tma, zima, utrpení. A tahle francouzská úderka nemrtvých námořníků to dobře ví. Proto drhne agresivní melancholický meloblack, který rázně komanduje kapitánka Adsagsona a její průrazný ječák. Valí to tvrdě jak vlny!
Druhý díl trilogie těchto Švédů je ukázkou silného prog metalu bez kompromisů. Jede se většinou s pořádnou razancí a v tempu, ale nechybí ani odlehčené pasáže. A jelikož provedení je bez chyby, včetně parádního vokálu, výsledek více než příjemný.
Klasický, ryzí a slušně nabroušený heavy/thrash metal jako z dob dávno minulých. Od Portugalců IN CHAOS se nedočkáme inovací, ale ani kompromisů. Velmi dobré retro album a vůbec nevadí, že pánové mají moc rádi METALLICU.
Návrat do starých časů švédského melodického death metalu mi v podání SARCASM připomněl okouzlení, které jsem svého času prožíval u desek SACRILEGE. Ale inspirací je zde více. Pohlazení na duši pro pamětníka deathmetalových devadesátek.
Velmi přesvědčivý death metal z Litvy. Spíše střední tempo, silově zasekávané riffy a hluboko posazený vokál evokuje starou severskou školu. Občas jako by se uctívali i CARCASS. Vydařená deska.